Svatý Augustin. Velikonoční promluvy I

Jako šestnáctý svazek edice Patristika vychází první díl plánovaného dvoudílného vydání velikonočních promluv svatého Augustina (354–430). Tento svazek obsahuje soubor promluv, které hipponský biskup pronesl pravděpodobně mezi velikonočním triduem a koncem velikonočního oktávu.

Druhý svazek budou tvořit promluvy pronesené během velikonoční doby, o Pánově nanebevstoupení a seslání Ducha svatého o Letnicích.

V úvodní studii jsou popsány hlavní linie vývoje židovského slavení Pesachu a křesťanského slavení ve starověku a dále způsob, jak se Velikonoce slavily v Augustinově církvi severoafrického města Hippo Regius. Augustinovy promluvy nabízejí čtenáři různé pohledy na význam velikonočních událostí a ukazují cesty, jak opravdověji prožívat tajemství spásy.

Ukázky:

Pohleďte, moji bratři: radost! Radost ve vašem shromáždění, radost v žalmech a hymnech, radost v připomínce Kristova umučení a vzkříšení, radost v naději na budoucí život. Jestliže takovou radost vzbuzuje to, v co doufáme, jaká teprve bude radost, až to dostaneme? Podívejte se na tyto dny, kdy slyšíme „aleluja“, jak jen se mění duch. Copak to není jako zakoušet malinký kousek z té obce, která přichází shůry? Jestliže nám tyto dny přinášejí takovou radost, jaký teprve bude ten den, kdy uslyšíme: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království,“ až se všichni svatí shromáždí vjedno, až se tam uvidí ti, kdo se předtím neznali, až se tam poznají ti, kdo se předtím neznali, až tam budou všichni, takže přítel už nikdy nezahyne a nikdy nebude třeba bát se nepřítele?

Říkáme: „Aleluja“ – je to dobré, je to radostné, je to plné veselí, štěstí, blaženosti. A přece, kdybychom ta slova říkali pořád, začnou nás nudit. Jakou radost ale v určité chvíli roku cítíme, když se „aleluja“ vrací, a jakou touhu prožíváme, když odchází! A copak zde na zemi čeká potěšení, zatímco tam v nebi nuda? Nuda to nebude. Někdo snad poví: „A jak je možné, že to tam potrvá navždy, a přesto to nebude nuda?“ Ukážu-li ti v tomto životě něco, co nemůže být nudné, uvěříš, že tam to tak bude se vším. Nudit může jídlo, pití, také představení může nudit, může nudit to a ono. Nikdy ale nenudí dobré zdraví. Tak jako ve vezdejší smrtelnosti těla, ve vezdejší křehkosti, ve vezdejším mrzutém břemeni těla nikdy nemůže nudit dobré zdraví, tak také tam v nebi nikdy nezačne nudit láska, nesmrtelnost, věčnost.

Uvěřil jsi, byl jsi pokřtěn, starý život zemřel, byl zabit na kříži, pohřben ve křtu. Starý život, jejž jsi tak špatně žil, byl pohřben, nechť povstane ten nový! Žij dobře: žij tak, abys mohl žít; žij tak, abys, až zemřeš, nezemřel.

Vydavatel: KRYSTAL OP