Dopisy blízkým

Dopisy blízkým jsou stručným výborem z Lutherovy obsáhlé korespondence, který má reformátora představit nejen jako teologa, myslitele či hrdinu, ale především jako člověka. Ukazuje, jaká břemena, těžkosti a nemoci musel přemáhat (někdy i mrzutosti a drsnosti), jak se však stále znovu vracel k radostné naději evangelia, kterou probouzel i v druhých, jak mu nechyběl humor ani citlivost k bližním, jak dobrým uměl být přítelem, oddaným manželem a milujícím otcem a jak své povolání navzdory všemu naplňoval až do konce.

Martin Luther, reformátor, spolutvůrce německého jazyka a jeden z nejvlivnějších křesťanských teologů, je postavou, jaká nesnadno hledá srovnání. Není však tato jeho velikost spíše drtivá? Není jeho vehemence spíše odstrašující? Jaký to byl vlastně člověk? Jednou z nejpřístupnějších cest, jak najít odpověď, je nahlédnout do jeho dopisů.

Martin Luther (1483-1546) byl augustiniánský mnich, kněz a teolog, jehož snaha o nápravu církve vyústila v reformaci. Ve své teologii dospěl k závěru, že člověk nemůže obstát před Bohem svými skutky ani zásluhami, nýbrž vírou a Boží milostí. To je základ svobody křesťana, který ve své spáse nezávisí na církvi. Roku 1517 Luther sepsal 95 tezí, v nichž proti odpustkům stavěl vnitřní obrácení a zpytování svědomí. Spor s církevními hodnostáři ho vedl k odmítnutí autority papeže, není-li ve shodě s Biblí. Protože své učení neodvolal, byla na něj vyhlášena klatba, jeho spisy byly zakázány a byl exkomunikován z církve. Později se oženil s uprchlou jeptiškou a měl s ní šest dětí. Společně s Philipem Melanchtonem položil základy nové, evangelické církve. Svým překladem Bible (1534) položil základ jednotné němčiny. Napsal řadu teologických děl, mj. O svobodě křesťanského člověka (1520), O světské vrchnosti (1523) či Malý a Velký katechismus (1529).

Vydavatel: BIBLION